Proč 74. strana? Protože na facebooku o mé knize jsem měl 227 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od sebe odečetl. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.
„Nechtěli jsme mu uvěřit, jinak bychom tě vytáhli už dřív,“ omlouvá se dlouhovlasá zrzavá žena. „Ale pak jsme nemohli uvěřit tomu, že jsi tam opravdu byl.“
„Cos tam dělal?“ naléhá opět její manžel.
„Prosím tě, Karle,“ napomene ho, „sotva se probral. Nech ho trochu vydechnout.“
Tomáš si oddychl, když se ho zastala. Aspoň nemusí nic vysvětlovat. Dopije zbytek čaje.
„Asi budeš hodně unavený, co? Pojď se mnou, ustelu ti.“
Po víkendu ve škole při první vyučovací hodině zjišťuje třídní učitel u žáků absenci. Petra s velkou radostí vysloví Tomášovo jméno. Veronika dodá, že už nikdy nepřijde, také s úsměvem na tváři.
„Proč by neměl přijít?“ optává se učitel.
„Protože Tomáš před námi skočil do řeky,“ vysloví Mirek.
Celá třída, kromě školní partičky, zvážní a začnou mezi sebou debatovat. Jsou slyšet otázky jako třeba: Proč by to dělal? Nikdy bych to do něj neřekl! nebo: Je to jeho blbost, každý věděl, že si s Martinou nemá nic začínat!
Eva nemá daleko do pláče.
„A vy si z toho děláte srandu? Tohle je vážná věc,“ kárá je učitel, čímž ve třídě nastolí hrobové ticho.
„Proč sko-skočil do-do-do řeky?“ ozve se opatrně Eva po několikasekundovém tichu.
„Protože ho Martina nechtěla,“ odpoví Josef, ale těžko říct, jestli jeho úsměv je ironický nebo radostný. Ale podle toho, že patří do zmiňované party, by Eva tipovala, že to bude spíše radostné pousmání.
„A je to nádherný pocit! Už jen to, že tady Tomáše už nikdy neuvidíme,“ dodá Mirek.
Žádné komentáře:
Okomentovat