Proč 148. strana? Protože na facebooku
o mé knize jsem měl 301 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od
sebe odečetl. Příště zveřejním další ukázku podle počtu fanoušků
- PŘIDEJTE SE
TAKÉ!
Mirek se vrátí do pokoje a Tomášovi sedícímu v koutě sdělí, že ho Martina opravdu chce vidět.
„Ale já ji ne!“ rozkřikne se na svého bratra a stále sleduje
jednotlivá slova ve své knize pod rozsvícenou lampičkou, jež mu visí nad
postelí.
Mirek jde opět dolů k Martině.
„Prej tě nechce vidět,“ přetlumočí Mirek.
Martina pozvedne hlavu a podívá se do prvního patra do okna
vpravo, kde uvidí Tomáše, jak se na ni přes záclonu dívá.
„A proč tedy na mě kouká?“ zeptá se ho a kývne hlavou směrem
k oknu. „Prosím, dotáhni ho sem!“ prosí ho ustavičně.
„Ale jak?“ nepřichází na žádný nápad.
„Nevím. Vymysli si nějakou záminku.“
„Ona ti nese úkoly a chce ti vysvětlit, co dneska brali ve škole,“
řekne Mirek svému bratru, který stojí u okna, jakmile dorazí zpět do pokoje.
„Až na to, že jsme dneska ve škole nebyli. Pokud si nevzpomínáš,
měli jsme Akademii,“ řekne a opět se zadívá skrze záclonu do venkovní temnoty.
Mirek zklamaně opustí místnost a Tomáš opatrně ukazovákem o
nepatrný kousek odhrne záclonu, aby ji viděl jasněji.
„Nefunguje,“ oznámí to Martině.
Ona si klekne na kolena a spojí ruce. Dívá se nahoru do okna,
kde Tomáše nevidí, neboť v místnosti zhasl. Však ví, že tam Tomáš
stojí za záclonou a dívá se na ni.
„Prosím, něco vymysli,“ naléhá na něj.
Jakmile tohle Tomáš uvidí, rozhodne se, že za ní půjde.
V životě ji totiž neviděl před někým klečet, což znamená, že to, co mu
chce povědět, je nesmírně důležité a co víc? Pravdivé!
Po chvíli dorazí dolů a bratru rozkáže, aby šel domů a
zavřel za sebou dveře. Tomáš projde zelenou brankou, kterou za sebou zavře, a
stoupne si před stále klečící Martinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat