pondělí 24. září 2012

str. 52, kapitola třetí: "Dilinc"

Proč strana 52? Jelikož bych se tímto chtěl zapojit do mezinárodního knižního týdne, který říká, aby se zveřejnila 5. věta ze strany 52. Já to využil k tomu, abych zveřejnil novou ukázku z knihy.

   V té chvíli ji zahlédne, jak se připravuje ke skoku. Bezmyšlenkovitě se rozeběhne, přeskočí plot a běží pod okno, z něhož padá dívčí tělo.
   „Jak asi? Chytne ji,“ odpoví Pepa, když vidí Tomáše, co dělá a na tichosti už nedbá.
   „Co myslíte? Povede se mu to?“ ptá se Petra také už normální oznamovací hlasitostí.
   Martina letí k zemi a Tomáš dobíhá právě včas, aby ji chytil. Při chycení mu však podklouzne noha a oba padají z tarasu do jednoho a půl metru hlubokého příkopu mezi jejím domem a opěrnou zdí. Tomáš se ocitá v bezvědomí. Martina, která leží na Tomášovi, se vzpamatuje z šoku a Tomáše krátce políbí.
   „Tak tohle je lepší, než náš plán,“ řekne Mirek a rozeběhne se za Martinou, aby se ujistil, jestli je v pořádku. Jestli přežil nebo nepřežil Tomáš, to mu je lhostejné.
   „To jo,“ přisvědčí mu to kamarádi a následují ho.

   O pár minut později v nemocnici sedí Martina na židli vedle postele, na níž leží Tomáš. Drží ho za ruku a povídá mu: „Hrozně moc ti děkuji, žes mě zachránil. Jenže teď jsi to ty, kdo bojuje o život. Promiň, že jsem ti tohle způsobila.“
   Začne brečet a položí si svou hlavu na jeho hruď. Je jí to moc líto, ale na druhou stranu se dozvěděla, že ji miluje tak silně, že by pro ni rád zemřel. Ocení to ale Martiny kamarádi, nebo pro ně Tomáš stále neexistuje a jsou přesvědčeni, že Martinu nikdo nechytil a že přežila jen díky náhodě?

   Za slunečného, ale chladného dne se v parčíku vedle asfaltového parkoviště, pokryté blýskajícím se sněhem, setkají Mirek, Pepa, Petra, Veronika a Martina.

Žádné komentáře:

Okomentovat