Proč 128. strana? Protože přesně tolik jsem měl fanoušků na facebooku o mé knize. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.
„Smím vědět koho?“ zajímá se Tomáš.
„Do toho ti nic není. A nesměj se!“ naštve jí to a svou zlost dává najevo svými slzami, jež se jí derou na povrch. „Já vím, že tě to uvnitř bolí.“
Strašně mě to bolí! Asi začnu brečet! Hlavně když jsi mi tak statečně oznámila, že ten šťastlivec se jmenuje Honza…!
Tomáš si sáhne na hrudník, na okamžik zvážní a řekne: „Zajímavé. Já nic necítím.“
„Chceš říct, že jsi mě nemiloval?“ začíná jí docházet, proč se Tomáš směje tak smutné zprávě.
Blik cvak!
„Chceš říct, že ještě pořád miluješ Martinu?!“ hysterčí a spustí několik dalších slziček.
No jistě!
„Já nevím, koho miluju,“ zvážní na moment.
„Já ti říkám, že se s tebou rozcházím a ty se mi směješ do obličeje?!“ tváří se zoufale.
„A co jiného mám dělat? Víš, já si z toho nic nedělám, protože jsem tušil, že mě necháš. Zvlášť poté, co jsem zjistil, že jsem devatenáctý kluk v tvém životě a to jsi teprve v šesté třídě.“
„Ale je v tom ještě něco jiného,“ vymyslí si pomstu. „Prostě se budeme muset rozejít!“
„Proč?“ nedá mu to spát.
„Přečetla jsem si svůj horoskop a tam stojí, že si mě vezme hezký a inteligentní člověk,“ řekne mu další důvod rozchodu. Náhlá smrt!
Žádné komentáře:
Okomentovat