Proč 132. strana? Protože přesně tolik jsem měl fanoušků na facebooku o mé knize. Příští pondělí zveřejním další stranu podle počtu fanoušků.
Blíží se čas, který Tomášovi sám osud předem určil. Míří do parku, přesně tak, jak mu předešlý den řekla dívka, kterou ještě nepřestal milovat.
Vážně ji miluji. Ale teď stejně pochybuje, že budu schopen opět se k ní vrátit. Už je to hodně dlouho, co mě nesnáší – nebo se tak alespoň tváří. Je to více jak pět měsíců, co se o ni pokouším. Abych pravdu řekl, nejspíš mě to přestalo bavit.
Vážně ji miluji. Ale teď stejně pochybuje, že budu schopen opět se k ní vrátit. Už je to hodně dlouho, co mě nesnáší – nebo se tak alespoň tváří. Je to více jak pět měsíců, co se o ni pokouším. Abych pravdu řekl, nejspíš mě to přestalo bavit.
Co by se muselo stát, abych se k ní mohl vrátit? Celou dobu po ní tak toužím, ale teď jako by od tohoto mínění pomalu upadalo. Přemýšlím o Martině, o jejím životě… o našem společném životě. Ale přemýšlí ona o tom samém? Myslí vůbec na mě?
To si snad ze mě dělá prdel!
Alespoň vím, že o mně nepřemýšlí. Jsem pro ni pouhý vzduch… Věděl jsem, že se jí nedá věřit, ale tohle je už vážně vrchol!
Říkala: Jen já a jeden svědek! Ale kde je ten jeden svědek?
U parčíku se prudce zastaví, protože místo dvou lidí, tedy Martiny a jednoho svědka, jak mu sama včera slíbila, jich tam vidí postávat asi dvacet.
Mám jít dál? Už jen to, že nesplnila další daný slib, něco znamená. S ní žít rozhodně nemohu. Nebyl by na ni žádný spoleh.
Třeba pro to má nějaké rozumné vysvětlení.
Jde kupředu – cesta necesta. Žádnou nerespektuje. Chce být u Martiny co možno nejdříve, proto proleze živým plotem a po anglickém trávníku kolem náhrobního kamene a několika velmi starých stromů kráčí k dvěma tuctům svědků.
„Neříkala jsi, že tady budeš jen ty a jeden svědek?!“ vykřikne na Martinu, když dorazí do středu malého parku k lavičce nad potokem, na jejímž opěradle sedí Martina, po její pravici Petra a levici Mirek. Pepa a Veronika stojí každý z jedné strany lavičky a dalších přibližně dvacet neznámých stojí kolem nich a sledují celé dění, nejspíš aby usoudili, jestli Martina s Tomášem chodit smí nebo ne.
„Tohle je jeden svědek!“ ukáže s úsměvem Pepa po ostatních.
Jedna stačí!: Jeden svědek
Propagujte i svojí stránku
Žádné komentáře:
Okomentovat