pátek 11. května 2012

str. 113, kapitola šestá: "Šikana"

Proč 113. strana? Protože na facebooku o mé knize jsem měl 266 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od sebe odečetl. Příště zveřejním další ukázku podle počtu fanoušků - PŘIDEJTE SE TAKÉ!



   Den poté se baví Eva se svou kamarádkou Simonou ve škole na chodbě u vchodových dveří pro učitele.
   „Jsi normální?! Tomáš je nejlepší člověk, který tě mohl potkat. Tomáš má charakter! Je upřímný, milý, hezký, chytrý a… já nevím, co ještě! A ty se s ním rozejdeš?! Kvůli tomu, že tě ani jednou nepolíbil?!“
   „Jo,“ odpoví s klidem a s úsměvem.
   „To je všechno, co mi na to odpovíš?“
   „Jo,“ dále svou odpověď nerozvíjí.
   „Ty na všechno říkáš jo?“ zajímá se Eva.
   „Jo,“ odpoví, úsměv jí spadne bůhvíkam a svou repliku tentokrát rozvine o pár dalších slov. „Jinak bys mě nepřemluvila k takové kravině!“ vydá ze sebe Simona trochu upřímnosti.
   „Tomáš je kravina?!“ rozzlobí se Eva.
   „Jo.“
   „A koho sis tedy vyhlídla?!“ zeptá se jí Eva, ale odpovědi se nedočká, protože ji přeruší rámus.
   Nějaká dívka upadla na dlažbě v přízemí. Když se zvedne a ohlédne se kolem, Eva zjistí, že je to Nikola z její třídy. Ona se lekne, když vidí ty dvě dívky, jak na ni zírají, ale hned se otočí a přijde ke dveřím do šatny, vedle nichž na zdi visí malá dřevěná schránka. Tato schránka slouží pro žáky. Žáci z celé školy mohou na papír napsat pochvaly na učitele, co se jim líbí a nelíbí a co by rádi změnili nebo nějaká jiná psaní.
   Nikola se ani nerozhlíží a do této schránky vhodí nějaký dopis. Pak okolo zamžourá a zjistí, že na ni obě stále čumí. Rychle kolem nich proběhne a vyběhne schody po dvou.
   „Člověka, který mě políbil hned, když jsme se potkali,“ odpovídá oklikou po dlouhé odmlce.
   „Tak to jo!“ řekne Eva arogantně, znechuceně se otočí a odchází po schodech do prvního patra.
   „To je kráva!“ řekne si pak pro sebe, jakmile zasedne do lavice v učebně matematiky, kam také dorazí Tomáš.

Žádné komentáře:

Okomentovat