str. 127, kapitola sedmá: "Jeden svědek"

Proč 127. strana? Protože na facebooku o mé knize jsem měl 280 fanoušků a protože kniha má jen 153 stran, čísla jsem od sebe odečetl. Příště zveřejním další ukázku podle počtu fanoušků - PŘIDEJTE SE TAKÉ!

   „Přijď zítra kolem čtvrtý do parku. Budu tam jen já a jeden svědek a o všem si popovídáme. Zatím čau.“
   Vše mu řekne tak hlasitě, aby to Mirek s Petrou neslyšeli, i když se oba dva nakláněli blíže, aby jim neuniklo ani jedno jediné slovo.
   Otočí se a všichni tři odcházejí. V té chvíli spatří Simonu, jak si to razí přímo za Tomášem.

   „Tomáši, jde ti Simona,“ oznámí mu Mirek s úsměvem a odejdou.

   Na Martině je vidět, že jí v obličeji vztekem a žárlivostí cukly mimické svaly, když zaslechla Mirkovu větu.

   Za minutku tam dorazí Simona, která si celou dobu myslela, že s Tomášem chodila.

   Co tady chceš?

   „Kam půjdeme?“ zeptá se naivně. Sám totiž moc dobře ví, že se Honzovi jeho přání povedlo splnit.

   „Nikam. Jdu ti něco říct.“

   Všechno už vím…

   „Dobře, poslouchám.“

   „Já nevím, jak ti to mám říct, ale já se s tebou… rozcházím,“ řekne mu to naráz i přesto, že nevěděla, jak mu to říct. Simona stojí na druhé straně silnice a Tomáš naproti ní u zelených plotových vrátek svého domu.

   Tomáše tato zpráva velmi rozesměje.

   „Vážně? Tak ty mě třetího května sbalíš a třetího června mi oznámíš, že se se mnou rozcházíš?“ vydrhne se z jeho úst mezi záchvatem smíchu.

   „To není tvoje vina. Jen jsem si našla někoho jinýho,“ vysvětluje mu zklamaně.

   Ale je to moje vina.

Pokud byste si rádi přečetli pokračování na straně 128, máte možnost, jelikož tato strana již byla zveřejněna. Pro přečtení klikněte zde.